Historie obce
Historie obecních znaků obce Trojovice.pdf
Obec Trojovice se nachází v okrese Chrudim, kraji Pardubickém.
Rozkládá se v rovinaté úrodné krajině v nadmořské výšce 252 m. Leží asi 9 km východně od okresního města Chrudim. Táhne se podél levého břehu potoka Ležák, což je dolní tok Holetínky. Katastrální výměra je 2,72 km2. Obyvatelstvo obce se od dávných dob zabývalo zemědělstvím.
Krajina zdejší náležela od r. 1115 klášteru Kladrubskému. Osada byla založena v polovici nebo ku konci 12. století, pravděpodobně společně s osadou Zájezdec a Honvice. Spolu s nimi byla součástí tří újezdů od Řestok. Ležela uprostřed trojích újezdů (zřejmě proto také Trojovice).
Roku 1244 již není v majetku kláštera, ale je na seznamu osad samostatných vladyckých. V obci byl přítomen vladyka a „sedláci“. Sídlem vladyky byl poplužní dvůr, sídlem sedláků selské či kmecí dvory. Písemná zpráva se zmiňuje, že v květnu r. 1244 zde žil Jan, syn Svéslavův.
Nákladem některého z vladyků byl vystaven kostel. Kdy se tak stalo, není známo, ale již r. 1374 je vedena obec mezi farními. Kostel stával v místě současného kostela Michaela Archanděla a budova fary v severovýchodní části nynějšího hřbitova.
Poplužní dvůr nesloužil příliš dlouho za obytné stavení, byl ponechán pouze k účelům hospodářským. Jako samostatné stavení vhodné k bydlení byla vystavěna tvrz, která již r. 1538 byla tvrzí pustou s příkopem (vodným). Později zde bylo vybudováno stavení, po němž zůstaly do dvacátého století pouze zbytky ruin. Tomuto místu se říká nyní „kopeček“.
Před r. 1541 stávaly v Trojovicích dva poplužní dvory, kmecích dvorů bylo několik a náležely různým majitelům. V r. 1584 zde sídlilo deset usedlých lidí, tj. deset selských či knížecích dvorů. Majetník prvotního poplužního dvora dal r. 1567 postavit mlýn (v místech dnešního mlýna). V obci stávala krčma, s ní byl postaven pivovar a pálenka, stálo tu i obydlí chmelařovo obklopené chmelnicí.
Až do r. 1629 byly Trojovice v rukou různých držitelů. Mezi nimi byli též Talackové z Ještětic. V hrobce poblíž kazatelny trojovického kostela byli pochováni potomci tohoto rodu Jaroslav (+ r. 1684) a Sidonie Zofie Talacková z Ještětic na Přestavlkách (+ r. 1708).
V tomto r. 1629 byla celá ves Trojovice pod panstvím jediného pána Kašpara Cellera z Rosenthalu. Ten býval správcem a strážcem klenotnice za císaře Rudolfa II., který jej povýšil do stavu rytířského. Spolu s Trojovicemi vlastnil tvrz Týnec Hrochův s příslušenstvím i další obce.
Po bitvě na Bílé hoře táhli naší krajinou Švédové. Několikrát řádili i v Trojovicích a okolních vsích. Loupili, plenili i vypalovali. Lidé opouštěli své domovy, utíkali do lesů. Byly zcela zničeny oba poplužní dvory. Namísto nich byla po r. 1650 vybudována nová hospodářská stavení na nových místech a tím se změnil vzhled obce.
Vlastníky Trojovic byli členové rodu Cellerů až do r. 1705. Jejich znak je dosud v průčelí domu čp. 65, který byl původně pivovarem. Od tohoto roku byly Trojovice i Hrochův Týnec v držení Premonstrátského kláštera Hradištského na Moravě, a to až do zrušení klášterů císařem Josefem II. v roce 1785.
Roku 1829 byly Trojovice i s Týncem prodány veřejnou dražbou Jiřímu Prokopovi z Lilienvaldu. Příslušníkům rodu náležela obec i Týnec až do r. 1844. Za další čtyři roky se tu vystřídali dva majitelé. Jejich vlastnictví skončilo rokem 1848.
Zákonem ze 7. září 1848 se stali obyvatelé Trojovští svobodnými občany a měli svou samosprávu. Do r. 1850 spravoval osadu „rychtář“ od sedláků a chalupníků zvolený a od pána panství potvrzený. Od této doby se staly Trojovice politickou obcí, kterou před úřady zastupoval starosta.
Kostel postavený v r. 1374 vyhořel v polovině 18. století i s farou. Roku 1744 byl postaven kostel z kamene se šindelovou střechou a dvěma báňovitými věžemi. Ten opět vyhořel a to r. 1855. Později byl premonstráty opraven, postavena však byla pouze jedna hranatá věž.
V krutých dobách moru, neúrody a hladu (r. 1772) byl postaven na rozcestí k Nabočanům a Honbicům kříž, u kterého se lidé modlívali a prosili Boha o lepší žití. Kříž se nedochoval v původní podobě, ale rekonstruovaný stojí dodnes. Také v horní části obce stojí kamenný kříž postavený roku 1867, náklady zaplatili občané Jakub a František Marešovi.
Škola měla v obci dlouhou tradici. Když v obci stávala fara, byl zde kantor (zpěvák), který se zabýval vyučováním mládeže. Písemná zmínka o vyučování je z r. 1591. Po zániku fary po r. 1704, zanikla i zdejší škola. Po vydání tzv. normatu školního r. 1774 posílali zdejší obyvatelé děti do školy v Řestokách. Místní škola byla zřízena r. 1821. Nejdříve se vyučovalo v soukromých domech. Ve skutečné školní budově nejprve jednotřídní, později dvojtřídní, se začalo vyučovat roku 1843 (dům čp. 71 proti kostelu na rozcestí do Přestavlk). V roce 1908 na křižovatce cest do Honbic a Hrochova Týnce byla otevřena nová trojtřídní škola. Vyučování v této budově probíhalo do roku 1985, kdy pro malý počet žáků byla škola uzavřena a žáci začali dojíždět do Hrochova Týnce, později do Rosic, Chrasti, Chrudimi apod.
Dnes slouží budova jako administrativní pro obecní úřad. V bývalém kabinetu je knihovna a třídy jsou využívány hráči stolního tenisu. Také členové spolku Sokol zde nacházeli místo pro svá cvičení. Do historie školy patří i její využití jako školky v době zemědělských prací v šedesátých letech minulého století. Uzavření školy, proti kterému místní národní výbor marně protestoval, život v obci velice negativně poznamenal.
Ke konci 19. století a na začátku 20. století se začalo se stavbami silnic do Nabočan, Hrochova Týnce a Řestok. Byly vybudovány lávka a most přes Ležák do obcí Přestavlky a Zájezdec. Jako jedna z prvních obcí byla zásluhou řídicího učitele Františka Teplého, jehož pamětní deska je umístěna u vchodu do školy, obec elektrifikována a to v letech 1914 - 1915.
Toto období bylo obdobím, kdy se dařilo různým spolkům. Vznikl Spořitelní a záložní spolek, Rolnické ovocnářské družstvo, Hospodářská beseda s knihovnou, Sbor dobrovolných hasičů, Kampelička, Tělocvičná jednota Sokol (trvala do začátku 21. století), Tělocvičná jednota Orel (brzy zanikla).
Rozvíjející se obec byla postižena 1. světovou válkou 1914 - 1918 a hospodářskou krizí ve 30. letech 20. století. Do války narukovalo 54 mužů. Osm z nich se stalo její obětí. V horní části obce nechali Sokolové zbudovat památník padlým spoluobčanům.
V roce 1919 proběhla pozemková reforma. Právo na příděl půdy měl každý občan vlastnící méně než 8 ha půdy, u něhož se mohlo předpokládat, že se o ni bude starat. I úrodná pole zajistila obyvatelům obživu, proto i obec začala vzkvétat. Na začátku 20. století byli v obci též drobní řemeslníci - kovář, krejčí, obuvníci, zedníci, pokrývač, 2 obchodníci, 2 hostinští a mlynář. Žilo zde 400 obyvatel.
2. světová válka v letech 1939 - 1945 rozvoj zabrzdila. Následující roky přinesly s sebou nové reformy, ne vždy a všude vítané. Patřila k nim i kolektivizace zemědělství. Původně měla naše obec své družstvo a než si vybudovalo společné budovy pro chov dobytka a drůbeže, byl dobytek ustájen po jednotlivých hospodářstvích. Postupně byl postaven kravín, vepřín, drůbežárna, a další potřebné budovy. V roce 1972 byla sloučena družstva tří blízkých obcí Přestavlk, Trojovic a Zájezdce. Nově vzniklé družstvo se nakonec r. 1976 stalo součástí družstva v Rosicích u Chrasti.
Na polích se původně pěstovaly všechny zemědělské plodiny. Postupnou specializací se z našeho okolí vytrácela pole s brambory, žitem, jetelem, vojtěškou a začalo se s pěstováním kukuřice, nyní řepky olejné. Na začátku 3. tisíciletí se v souvislosti s likvidací cukrovaru v Hrochově Týnci a omezeními vydanými Evropskou unií přestala v našem regionu pěstovat i cukrová řepa. V zemědělství pracuje velmi malé procento našich obyvatel. Mladí odjíždějí za prací mimo obec. K hospodaření na svých polnostech se po r. 1990 vrátili čtyři hospodáři. Věnují se pěstování obilovin a jeden z nich pěstování zeleniny. Společné hospodaření ve svém důsledku mělo vliv na vzhled a využití dosavadních domů. Chlévy se většinou proměnily v místnosti (ložnice, pokoje). Životní úroveň se postupně zvyšovala zaváděním ústředního topení i vodovodů původně z vlastních studní. Podstatné změny zaznamenalo i vybavení domácností.
Po roce 1945 bylo přistupováno k akcím, které sloužily k vylepšení prostředí v obci. K nejrozsáhlejším do r. 1985 patřily: kanalizace v celé obci, obrubníky, část chodníků, bezprašný povrch nejen hlavní vozovky, ale i místních komunikací např. do Přestavlk, vybudování prodejny potravin, úprava budovy MNV, výsadba obecní zeleně, vsazení nové lávky přes potok Ležák, výstavba dvou autobusových čekáren, vybudování opěrné zdi u cesty ke kostelu a na hřbitov, smetníku u hřbitova, generální oprava školní budovy, zajištění přímého autobusového spojení s Chrudimí a Chrastí. Byl zaveden místní rozhlas a výbojkové osvětlení.
Po válce v obci začal opět fungovat divadelní spolek, Sokol, hasiči, Červený kříž, zahrádkáři. V současné době je zájem o činnost ve spolcích minimální. Jistě má na to vliv uzavření školy, pohodlnost, televize a počítače i chybějící vůdčí osoba. Aktivní je nyní spolek hasičů, kteří se věnují nejen spolkové činnosti, ale také dětem a péči o vzhled obce. K sportovnímu vyžití slouží prostory bývalé školy, kde se scházejí zájemci o stolní tenis. Kulturu v obci zastupuje především místní knihovna.
Obec je po r.1990 zastupována voleným zastupitelstvem v čele se starostou obce. Také tito zástupci občanů se snažili pro obec zajistit lepší životní podmínky.
Byly provedeny velké akce: plynofikace celé obce, výstavba vodovodu a úprava místních komunikací po těchto akcích, rekonstrukce veřejného osvětlení, oprava střechy školy. Také bylo nutné v polovině r. 1996 vybavit novou technikou (počítače, internet) obecní úřad v souvislosti s přenesením veškeré agendy do správy obcí.
V letech 1998 — 1999 probíhaly stavební úpravy velkého rozsahu, dá se říci generální oprava kostela sv. Michaela Archanděla. Finanční prostředky na opravu byly získány od soukromých osob (farářů) a z veřejných sbírek. Organizaci zajišťovali Václav John, farář a místní občanka paní Ludmila Jelínková z čp. 22.
V posledních letech je věnována pozornost údržbě okolí kostela a výsadbě stromů a keřů na veřejném prostranství (kolem hřbitova, na návsi). Na návsi uprostřed obce bylo vybudováno dětské hřiště. Za významný počin lze označit likvidaci černé skládky v úvoze.
I když v obci nyní chybí obchod a pošta, což se nedaří zatím zajistit, zlepšila se alespoň autobusová dostupnost do Chrasti, Chrudimi a Pardubic.
Na začátku tisíciletí měla obec cca 200 stálých obyvatel. Tento stav se již po několik let v podstatě nemění. V posledních letech se zlepšil průměrný věk obyvatel po přistěhování mladých rodin s dětmi. Nejen na ně myslí vedení obce a chce vytvořit takové podmínky, aby se v Trojovicích všem dobře žilo.
Pro zájemce (proč projet Trojovicemi)
Mírně zvlněná krajina s množstvím obcí, které jsou protkány silnicemi 3. třídy, zve zájemce k nenáročné cykloturistice. Pro náročnější cyklisty stačí dojet do Chrasti či Horky (asi 5km jižně od Trojovic) a zdolávat nástrahy Železných hor. (www.mikroregionchrudimsko.cz/index.php?nid=663&lid=cs&oid=3677451)
